Po delší době nás potkal dobrej soupeř, kterýho jsme byli schopní porazit, ale to trochu předbíhám.
Hrálo se v neděli odpoledne v nafukovací hale na Hanspaulce. Pro pamětníky je tohle synonymem totálního vyčerpání, totálně nejhoršího skóre ze zápasu, ale totální pýchy na všechny, kdo se tehdy onoho zápasu zúčastnili. Pro nováčky připomenu, že jsme hráli v týhle nafukovačce na jaře v příšernym vedru (hala nebyla zbouraná kvůli záruce a bylo vní tak 45 stupňů, bez přehánění) a ještě ve čtyřech v poli. Nešlo si odpočinout, protože míč kopnutej do autu se dál než metr za lajnu prostě nedostal, bylo to naprostý peklo. Prohráli jsme tehdy 10:1. Pět gólů jsem dostal já, pět mě v bráně vystřídavší Michal. Mně se pak podařilo s pomocí teče soupeře dát čestný gól a dokonce jsme i pak měli pár šancí. Chválil nás tehdy soupeř i rozhodčí v komentáři a my se chválili navzájem. Majk to tehdy trefně komentoval slovy „This is Buzuluk“
Pro veterány tak návrat na tohle místo mohl být v klidu, protože jsme tušili, že horší už to bejt nemůže. Mýlili jsme se naštěstí víc než dost. Sestava výborna. Až na Mikyho (žije vůbec ještě?:-) a Matěje nechyběl nikdo. Fanoušků rovněž dostatek a máme je fakt krutě pěkný. Až začínám tajně snít o týmovym kalendáři, kdy by všech dvanáct měsíců bylo vyhrazenejch fanynkám (děda a malej prominouJ
Soupeře postihla ta událost, že neměli na střídání, což nám určitě pomohlo. Od začátku se hrál svižnej fotbal z obou stran. Nám se celkem dařily protiútoky, dokonce i rozehrávka a chvilkama jsme drželi soupeře pod tlakem. V prvním poločase jsme tak dali dva góly, oba tuším Miloš, kdy hlavně ten druhý padl po krásné kombinaci kdy před bránu nahrával Kuba po svém obvyklém průniku kamsi. Tentokrát se tak ocitl u levého rohu a naservíroval míč Milošovi přímo na nohu. Důležitý gól neb znamenal naše poločasové vedení. Soupeř totiž byl schopný na náš první gól reagovat a pěknou střelou k levé tyči překonal Honzu hlídající obětavě naší branku, před kterou opět poctivě bojovali Michal s Kapitánem za výpomoci zbytku týmu. Kapitán šel v průběhu první půle opět příkladem v obětavosti a nastavil svůj ladný profil soupeřově hodně tvrdý ráně, po níž se nepřekvapivě sesul k zemi, aby z ní pak naštěstí sám vstal a hrdě odkráčel střídat. Tahle pecka naštěstí neměla, krom vymazání jmen třetí větve Habsburků z levého paměťového laloku žádné trvalé následky.
V druhém poločase se hrálo pořád svižně. Občas jsme měli víc ze hry díky lehké únavě soupeře, který se místy úplně nevracel, ale nedařilo se. Až po pár minutách se po lehkém zadrbání opřel Kuba do k němu se odraženému balónu a ranou k pravé tyči zvýšil naše vedení na dvougólové. Soupeřovi se to však nelíbilo a snížil s třelou z leva, kterou si do brány ještě dotečoval Michal, kterýmu už i začnu věřit, že to dělá jen aby naštval Honzu:-)
Na to se nám naštěstí brzo podařilo zareagovat a to konečně gólem ze standartky. Byl jsem tou dobou na střídačce a koukal jak Milan perfektně číhá za zády obránce hlídajícího zadní tyč. Před bránou bylo naprosto volno. Stačil jsem jen napůl huby říct „Milane TEĎ pojď!!!“ no a dálkově ovládaný Milan šel:-) Předskočil obránce a z první zavěsil. Perfektně sehraný moment. Vedli jsme čtyři dva a vypadalo to na klidný závěr zápasu. Bohužel se nám lehce zranila Vozová hradba v podobě Honzy, který si pochroumal své levé kolečko a v závěru tak nedosáhl na šťastný nákop soupeře, který se liškoryšavě zatočil přesně pod břevno. Byla minuta do konce a my vedli jen o gól. O to víc mě mohlo mrzet, když jsem v druhý půli stál sám před brankářem a místo střely jsem ještě nahrával na dlouhou nohu Kubovi. Za to ovšem nemůžu já, ale moje v současné době pochroumaný fotbalový sebevědomí (i s druhou soutěží pátý zápas v řadě kdy jsem gól nedal ani na něj nenahrál), no a navíc nechci to debilní mejdlo s jelenem :-)
Co v takových chvílích, kdy těsně před koncem prohrává o gól dělá vedoucí mužstvo? Přesně tak, panikaří. No a Buzuluk nebyl výjimkou. Soupeř vrhl poslední síly do útoku a my odkopávali, padali do střel, nastavovali střelám své vypracované hrudníky, rachetické hrudníčky, vypracované vany a potem se lesknoucí hlavy a naštěstí se to vyplatilo. Cenné vítězství nad velmi dobře a nutno podotknout, že velmi slušně hrajícím mužstvem.
Nutno ještě dodat, že se opět objevilo pár momentů o kterých jsem tu psal minule: dlouhé setrvávání na hřišti spojené s nevracením se, ale bylo to lepší než minule, tak věřim, že se nám to podaří časem zvládnout. Prostě formule „nevracíš se – střídáš“ musí v případě plné lavičky platit.
Po zápase jsem musel brzo prchnout, tak jsem jen hodil lentilky kapitánovi, aby sám zvolil muže zápasu, takže nevim kdo byl nakonce obdarován barevným světem v hrsti. Celkově však musím říct, že letos jeden z těch lepších výkonů a po tý minulý mizérii trochu náplast, trochu. Buzuluk woe!!!
Fanynka
(Hanka Zim(atd.), 23. 2. 2012 16:21)